Vaječník #597 (tango)

Žluto-černý skleněný kalíšek.

Vyrobený ze skla tango, fenoménu 20. let.

Na začátku 20. století se na evropských tanečních parketech začalo tančit temperamentní argentinské tango v kostýmech, pro které byly charakteristické výrazné tóny oranžové, červené, žluté a zelené dámských šatů a černé obleky pánů. Módní vlna tanga zaplavila Evropu a odrazila se i v užitém umění: novou barevností a barevným kontrastem se nechaly inspirovat i sklářské firmy – objevily se tango barvy a tango sklo.

Již před první světovou válkou označoval pojem tango sklo nejen sytá žlutá, oranžová, červená a zelená opálová skla, jejichž barevnosti bylo dosahováno pomocí sirníku kademnatého (tango barvy), ale i pro tato skla typické kontrastní dekory v jiných barevných kombinacích.

První vlnu zájmu o toto sklo zastavila první světová válka, ale tango sklo nebylo zapomenuto. Po válce byli lidé unavení, ale současně byli v době rychle se měnícího životního stylu plni nadějí a optimismu a tango se tančilo ještě víc.

V době jeho vrcholící módy v letech 1918 až asi 1924 se v široké nabídce skláren a rafinerií název tango sklo také posunoval a označoval stále více všechna skla, která se vyznačovala barevnými kontrasty, i všechna skla, u kterých byly použity výrazné tóny klasických tango barev – žluté, oranžové, červené a zelené.

Tango sklo bylo nepřehlédnutelným fenoménem především českého sklářství, i když se vyrábělo i ve Francii (např. Schneider, Épinay-sur-Seine), Anglii (např. Royal Doulton Flambe), Německu (např. Poschingerovy sklárny v Bavorsku, sklárna Józefina v Prusku – dnes Polsko) a jinde. V českých zemích je ale paleta produkce tango skla nejširší.

Tango sklo bylo z českých zemí ve velké většině vyváženo, zejména do Severní a Jižní Ameriky. A tak zatímco je to pojem v Evropě nepříliš známý, například v USA je tango sklo významným sběratelským fenoménem.

Zdroj: https://www.artantiques.cz/tango-sklo